Imunita

Lékařství, [latina], reakce organismu na styk z cizorodým materiálem antigenní povahy, například s mikroorganismy.
Dělí se na a) imunitu přirozenou, která je souborem reakcí přítomných v organismu od narození a nezávisí na jeho předchozí zkušenosti s cizorodými látkami. Její mechanismy zajišťují očišťování tkání od cizorodých látek a uplatňují se jako faktory antiinfekční rezistence organismu.
b) imunitu získanou, adaptivní, která je schopností organismu specificky reagovat na cizorodý materiál antigenní povahy. Je vázaná na přítomnost specializovaného buněčného systému (lymfatické tkáně). Výsledkem je tvorba specifických protilátek nebo buněk schopných reagovat s antigenem, který jejich tvorbu vyvolal, a vznik buněk vyznačujících se imunologickou pamětí, to jest zvýšenou schopností reakce na antigenní podnět.