Lékařství, [řečtina], anaemia, chudokrevnost - pokles krevního barviva (hemoglobinu) a počtu červených krvinek (erytrocytů) pod dolní fyziologickou hranici vedoucí k omezení přenosu kyslíku. Člověk je tak slabý, méně výkonný, může trpět závratěmi, hučením v uších, je bledý, dušný a má zrychlenou srdeční činnost. Podle příčin je možno rozdělit anemie na několik typů. Aplastická anémie je způsobena útlumem kostní dřeně, která přestává vytvářet nejen červené, ale obvykle též bílé krvinky a krevní destičky. Bývá důsledkem podání některých léků, působení chemických látek či ozáření apod. Hemolytická anemie je vyvolána nadměrným zánikem červených krvinek. Perniciozní anemie (dříve tzv. zhoubná chudokrevnost) je způsobena nedostatkem vitaminu B12. Typické je zvětšení krvinek a možné nervové poruchy. U nás nejrozšířenějším typem je symptomatická anemie (anemie chronických chorob), která provází řadu nemocí (chronické záněty, nádory). Jiné dělení je podle objemu červených krvinek (mykrocytární, normocytární a makrocytární anemie). Podle množství hemoglobinu se rozlišují anemie hypochromní, normochromní a hyperchromní. Léčba anemií se liší podle jejich příčin a spočívají od podávání vitaminu B12 a léků obsahujících železo až ke krevním tranfuzím.
